Motto: Lidské chování mě tíží víc, než jednou mě bude tížit země, pod níž spočinu k věčnému spánku!

Štěpán Neuwirth

Jen těžko hledám slova, která by obsáhla můj vztah k zemi, k tomu dědictví našich předků - ke všem těm loukám, žírným lánům, remízkům a solitérům uprostřed polí tam, kde ještě šílenství doby a lidí nezměnilo zemědělskou půdu v poušť. Půda ztvrdla pod těžkou zemědělskou technikou, okorala a odmítá vstřebat, byť jen skrovnou vláhu padající z oblak. Zmizely mokřady, mizí zvěř, mizí ptactvo. Už dáno nechodí sedlák po mezi, aby obhlížel úrodu: oves, ječmen, pšenici, řepu, mák, brambory; pole už nevoní, skřivan nad lány nezazpívá, natož aby se krajinou nesla lidská píseň... To spíše řev motorů a smrad po spálené naftě či benzinu. Válečná smršť nenapáchala tolik škody, jakou dnes páchají velkopodnikatelé v zemědělství nebo developeři, kteří v roli bezohledných katů pokrývají betonem a asfaltem zbytky kdysi úrodné země.

Jak nepatřičně zní slova naší hymny: ..."zemský ráj to napohled..." Už ji nebudu zpívat, protože současní mocní zpochybnili každý verš v této písni, která v těžkých dobách pozvedala lidi a vnášela do jejich nitra naději!