Vzpomínky na FN
Stačí malá procházka, kdy člověk jde s otevřenýma očima a vdechuje vůně, které jsou z alchymie Země. Tak to vnímá moje známá lékařka, která se v přírodě zbavuje stresu svého povolání... ↓
Vítr
Červnový vítr má dnes napilno. Ochotně rozhoupává větve stromů lemujících cestu a nabízí kolemjdoucím jejich červené plody k ochutnání. Natáhnu ruku a pár třešní si utrhnu. Sladce se mi rozplynou na jazyku. Za třešňovou alejí zahlédnu obilný lán. Vítr v něm rozčesává zrající klasy klikatými pěšinkami, jako by někdo do pole psal svůj vzkaz. Než se pokusím rozluštit první písmeno, vítr změní směr a zvlní klasy do nových křivek svého tajemného rukopisu. A možná právě tak je míněn onen vzkaz. Nechat se každý den něčím překvapit, obdarovat. Nechtít si vše zařadit, pojmenovat, poznat a vyhodnotit. Nechat si prostor pro tajemství....
Splav
Voňavé letní
ráno láká k procházce. Vyrážím směrem k lesu, ale po pár krocích
v travnaté mezi musím změnit plán. Po nočním dešti je tráva mokrá a
vlhkost rychle proniká do bot. Vydám se tedy po zpevněné cyklostezce a po pár
set metrech také docházím k lesu. I zde však raději míjím lákavé odbočky
na lesní pěšiny a pokračuji dál zpevněnou cestou. Ve vlhkém ránu se krásně
dýchá a cesta mi rychle ubíhá. Klesám do údolí Ohrozimy-příležitostného
potůčku, jehož koryto bývá v letních měsících často vyschlé. Po vydatných deštích uplynulého týdne již z dáli
slyším klokot vody. Pohled na meandry vinoucí se vedle cesty je mi velkou
odměnou za vynuceně asfaltovou vycházku. Na chvíli se potůček vzdálí od cesty, aby
se v ostrém ohbí zatoulal hlouběji mezi stromy. Brzy se posílený o další
vláhu bystrým tokem připojí k cestě zpět. Už ho opět vidím a nestačím
žasnout nad jeho krásou. Dříve vyschlé koryto je nyní zkrášleno malým splavem.
Seskočím z cesty do vlhkého jehličí, abych si ten prchavý úkaz zachytila
v hledáčku fotoaparátu. Fotka se zdařila. Zasunu mobil zpět do kapsy a
pokračuji dál. V duchu děkuji manželovi, který mě před časem přiměl ke
koupi dotykového telefonu s dobrým fotoaparátem, mohu tak domů přinést
tento pěkný kousek přírody a potěšit své spáče a třeba i někoho inspirovat
k odpolední projížďce na kole. Přemýšlím, jak bych také já mohla být
takovým fotoaparátem, přenášet krásu a druhé kolem sebe inspirovat....
Vůně obilí
Po celodenním dešti se projasnilo a teplý červnový večer je prosycen vůní
tisícero květů z dosud neposečených luk. Vlahý vzduch láká
k procházce. Nenechám se dlouho pobízet a vykročím ne vozovou cestu mezi
poli. Vlevo se zelená vousatý ječmen, napravo pak baculaté klasy zrající
pšenice. Teplo a vláha úrodě prospívá. Zrající klasy nádherně voní. Přivírám
oči, cestu znám i poslepu, a vdechuji tu krásnou vůni, v níž cítím vlhkost
hlíny i příslib budoucího chleba. Klasy svou vůní vypráví o svých kořenech i
smyslu své existence.
Zarazí mě však zcela jiná vůně a donutí ihned otevřít oči. Směs silných parfémů mě upozorní, že zde nejsem sama. Blížím se k mladé dvojici, která svou přitažlivost zesílila silnou mužskou i ženskou vůní. Míjíme se s pozdravem, víc je nevyrušuji.
Znovu na mě dýchne vůně obilí a s ní přichází i myšlenka. Jakou "vůni" kolem sebe šířím já? Dokážu i beze slov poukazovat na své kořeny a na cíl své cesty?
Lidé často váhají s reakcí na moje články. Ale jak je možno vidět z následujícího textu, jsou plni zážitků a prožitků, které pak shrnou do hutného zhodnocení.
Více si můžete přečíst ↓
Jak málo víme...
"Co se děje s psychikou ženy, která se odhodlá k takovému činu?"

Otec si z porodnice odvážel syna samotného. Matka svou touhu naplnit beze zbytku poslání ženy zaplatila cenou nejvyšší...
Bestiální chování k dětem
V archivu fotografek fakultní nemocnice můžete nalézt otřesné záběry týraných dětí: o útlá zádíčka dítěte zhášela opilá matka cigarety... Další dítě žilo týdny a snad i měsíce ve vlastních výkalech v postýlce. Co dostávalo k jídlu, je otázka. Kosti nohou a rukou obaluje pouze kůže, žebra vystupují v otřesných obloucích na povrch. Čtyřletému chlapci přerazil otec lícní kosti a ruce násadou smetáku...
Naše děti se rodí do velmi tvrdé doby," vyslovuje lékař-pediatr svůj názor. "Lidská společnost se postupně zbavovala a zbavuje všech filozofických, náboženských a etických systémů. Na druhé straně nás stále se zdokonalující technické možnosti přivedly na pokraji dalšího vývoje. Nůžky mezi duševnem a konzumem se široce rozevřely a dále se rozevírají. Vstoupili jsme do období neuvěřitelných poznatků, například v genovém inženýrství, ale na druhé straně se prohlubuje mravní krize společnosti.
Největší riziko spočívá v tom, že technologie může ´doběhnout´ naši biologickou přirozenost. Osobně se bojím toho, že technika se lidstvu vymkne z rukou a způsobí náš zánik...
"Udělej vše, co je ve tvých silách, snad to k něčemu bude!"
↓
Vážení
čtenáři, postupně oslovuji lékaře, které osobně znám a vím, že to jsou skuteční
profesionálové - a to nejen z medicínského hlediska, ale rovněž
z hlediska humánního, vysoce lidského.
V této dnešní době se něco podstatného
zvrhlo. Vrstva horních deseti tisíců se na zbytek národa dívá nejen
s pohrdáním, ale - a to je šílené - nás vůbec nebere na vědomí! Tato
garnitura "lidí" si zaslouží náš hněv a třeba i vzpouru ve formě tvrdého připomenutí,
že nejsou nadlidé, ale také jen biologické tvary podléhající všem zákonům
přírody, tedy i SMRTI!
Až dojde k vyúčtování, a já věřím, že
k němu jednou dojde, neuvěřme jejich prosbám o slitování, o milost. Naopak
buďme nesmlouvaví, spravedlivě tvrdí a vraťme jim tu jejich bezohlednost
v plné míře. Jsme to my, národ ve velké většině, kdo vytváří všechny
hodnoty, veškeré bohatství, které je těmito kreaturami vysáváno bezohledně a
beze zbytku.
V názoru lékaře se hovoří o duševním
strádání, což je důsledek jednání zbohatlíků, kteří nám vzali budoucnost. A
věřte, že tito lidé byli, jsou a budou takoví, pokud jim dáme možnost dál
pokračovat v jejich likvidačním procesu.
Čtěte a važte. Hledejte osobnosti, kterým
lze věřit. Ale pokud jim svěříte moc, mějte je stále pod kontrolou a tvrdě
trestejte jejich selhání. Na odpouštění poklesků není prostor, jedná se o naše
životy!
Názor si můžete přečíst ↓
Úvodní slovo ke dvěma glosám
Vážený čtenáři, doufám, že i ve Vašem zájmu je kvalita našeho zdravotnictví, protože ZDRAVÍ bylo, je a bude vždy na prvním místě. Bez zdraví není radosti, pocitu štěstí a víry v budoucnost.Proto se začínám obracet na špičkové lékaře, kterým pokládám patřičné otázky. Postupně budu jejich reakce zveřejňovat. Dnes jsem se obrátil na dva pány primáře - jeden je z Opavska, druhý až z jihu Moravy. Jejich stručné odpovědi, jak vidí stav našeho zdravotnictví, si můžete přečíst za pár vteřin.
První reakce:
Vážený příteli, opravdu žijeme ve stále větším stresu, ale to je záměr těch mocných. Lépe se manipuluje s lidmi! A naše zdravotnictví? Stav se zákonitě zhoršuje i když jsme přesvědčování o opaku. Nejhorší je demoralizace, ztráta etiky a zodpovědnosti!
Druhá reakce:
Oslovuji lékaře a kladu jim jedinou otázku: "Jak hodnotíte stav našeho zdravotnictví?" Jeden odpověděl stručně, cituji: "Z padesáti procent je to politika, ze třiceti procent jsou to peníze a teprve zbývajících dvacet procent je věnováno ZDRAVÍ! Omlouvám se píší telefonem zavřeli přístup k mailům! Zdravím! JK
Vážení čtenáři, netuším, kolik z vás otevře tyto webové stránky a prohledá témata, která jsem zpracoval. Jestliže jsem se rozhodl, že obrátím svou pozornost k problematice zdravotnictví, pak mám k tomu zatraceně dobrý důvod.
A více se dozvíte v příloze ↓